Pěvecký spolek Prácheň
Pěvecký spolek Prácheň se může pochlubit velice dlouhou a bohatou tradicí. Pěvecký spolek byl, stejně jako mnoho dalších spolků, založen na počátku 60. let 19. století, přesněji řečeno roku 1862. O první myšlence založit v Horažďovicích zpěvácký spolek vypráví jeden ze zakládajících členů pan Karel Měřička: „O prácheňské pouti v roce 1862 byl krásný, slunný, teplý den. I byly odpoledne na Práchni celé Horažďovice. Za všeobecného veselí a rozjaření zapěli tam čtverohlasně několik písní pp. Švácha, Schönhansl, Majer, Tichý, snad i Maloch. Zpěv se tak líbil, že kdosi pronesl myšlenku – založme zpěvácký spolek!“ Ještě téhož roku byla tato myšlenka realizována.
Období od založení do konce 19. století
První zmínkou o činnosti spolku jsou první stanovy ze dne 17. července 1862. Ty se pak ještě dvakrát měnily, a to v letech 1867 a 1871. Jméno Prácheň však není zatím nikde uvedeno. Avšak v některých zápisech popisující vznik zpěváckého spolku se již hovoří jako o Zpěváckém spolku Prácheň. Není tedy možné přesně určit, zda název Prácheň nese tento spolek již od prvních dní existence.
Zajímavým místem ve stanovách je odstavec, kterým se udělovala výsada cvičit zpěv městským učitelům. Toto ustanovení bylo plněno po celou dobu historie spolku. Sbormistrovskou funkci vykonávali převážně horažďovičtí učitelé. Prvním sbormistrem se stal pan Vojtěch Švácha. Cvičilo se ve škole, kam docházelo asi šedesát mužů. Veřejná vystoupení, kromě bálů a zpěvu v kostele, zatím nebyla. Až opět na prácheňské pouti v roce 1863 zazněl zpěv spolku na prvním veřejném vystoupení. Sbor zazpíval píseň k sv.Vojtěchu. Jednalo se o čtyřhlasé písně „Procitni dívko“ a „Když jsem šel přes lávky“.
V prvních letech činnosti spolek příliš mnoho nevystupoval. Účastnil se pouze různých zastaveníček, plesů a mší. Významnějšími pro život spolku se ukázaly být roky 1867 a 1868. V roce 1867 se konala oslava k převozu korunovačních klenotů království českého dne 28. a 29. srpna. Této slavnosti se zúčastnil i zpěvácký spolek. V roce 1868, přesněji 8. května, byl naložen na vor kámen z hory Prácheň, který byl uložen mezi ostatní základní kameny Národního divadla. Proslov přednesl předseda spolku František Celerin a zazněla národní hymna. Kámen na cestě do Prahy doprovázelo dvacet devět členů spolku. Až do Prahy dopravil kámen na své náklady Čeněk Bubeníček, pozdější protektor spolku.
Na mimořádné schůzi pěveckého spolku dne 3. května 1868 byl přijat návrh na zakoupení spolkového praporu. Ten byl pořízen u firmy J. Trenkwald v Praze za 250 zlatých a přivezla jej výprava, která se zúčastnila slavnosti při pokládání základního kamene Národního divadla. Volba matky praporu, kmoter a praporečníků byla provedena na mimořádné valné hromadě 22. června 1868. Matkou praporu byla zvolena kněžna Marie Kinská, její zástupkyní paní Emílie Frenzlová, kmotrami pí Johana Celerínová a pí Antonie Klierová, praporečníkem M. Vunš. Slavnostní svěcení tohoto praporu můžeme řadit k největším dnům spolku vůbec. Svěcení probíhalo ve dnech 12. a 13. září 1868. V sobotu 12. září se po celém městě vyvěšovaly prapory a celé město bylo vyzdobeno. Slavnost začala příjezdem vládních komisařů ze Strakonic. Krátce po nich přijela písecká ostrostřelecká kapela a písecký Sokol. Odpoledne šel městem průvod studentů, zástupci okresního a městského zastupitelstva a mnoho občanů Horažďovic a okolních měst a vesnic vítat na nádraží poslance Emanuela Tonnera. Slavnosti se zúčastnilo mnoho spolků z blízkého i vzdálenějšího okolí. Byl zde sbor volyňský, kasejovický, sušický, blatenský, zástupci spolku bavorovského, plzeňského a vodňanského. Večer pak vystoupili také horažďovičtí ochotníci. Zahráli dvě jednoaktové veselohry „Jeden z nás se musí oženit“ a „Ženské slzy“. Po představení šel průvod několika tisíc lidí s lampiony k bytu zástupkyně matky praporu paní Emílie Frenzlové, kde spolek zazpíval sbor „Má otčina“. Pak se průvod odebral k bytu poslance Emanuela Tonnera, kde přednesl píseň „Bývali Čechové“ a nakonec u děkanství spolek zapěl svému protektorovi dr. Beránkovi zastaveníčko „Náš český zpěv“.
V neděli 13. září byla společná zkouška pěveckých sborů a v 9 hodin začalo shromažďování na Lipkách ke slavnostnímu průvodu. Poté průvod odešel na náměstí, kde se slavnosti zúčastnilo téměř 15 tisíc lidí. Po projevu předsedy zazpíval spolek píseň „Sv. Vojtěch“ a také „Chorál národa českého“ Karla Bendla. V děkanském chrámu, kde proběhlo svěcení horažďovickým děkanem, zazněla mše Jana Karase „Te Deum“. Odpoledne se konala hudební akademie v zámeckém sále, kde vystoupili hosté z Vodňan a Písku. Spolek měl v tomto roce 125 členů, 31x vystoupil, provedl celkem 103 skladby a 33 jich nově nacvičil. Rok 1868 byl vyvrcholením prvního období činnosti spolku Prácheň.
Po těchto významných letech začíná zájem o činnost spolku upadat. Ubývá veřejných vystoupení. Chyběly peníze na notový materiál, a proto se noty hlavně přepisovaly. Velký problém nastal se zkoušením, neboť spolek neměl vyhovující prostory. Spolek se nerozpadl jen díky nezměrnému úsilí některých jedinců. V roce 1874 zakoupil spolek nové pianino, které stálo 324 zlaté. Na konci roku 1876 měl spolek jen dvacet dva členy a jejich činnost byla opravdu velmi chudá.
K určité stabilizaci dochází až ke konci 70. let. Předsedou spolku byl prof. Josef Majer a ředitelem se stal řídící učitel Josef Václav Hora. Spolek pokračoval ve své činnosti i v době, kdy se ve městě zakládalo několik jiných spolků. Pomalu, ale jistě ubývala oblíbená zastaveníčka, ale také společné výlety, které členové spolku kdysi pořádali. Pokrokem ale bylo, že spolek pořádal více koncertů a zábav. Počet členů v této době kolísal. Na počátku 80. let bylo přijato několik čestných členů. Patří mezi ně např. kníže Ferdinand Kinský, horažďovický rodák a houslový pedagog Otakar Ševčík, hudební skladatel Dr. Ludovít Procházka a 22. dubna 1882 se stal čestným členem také Bedřich Smetana.
V této době byly každoročně pořádány Cecilské zábavy (v listopadu), většinou s programy vážné hudby. Jednalo se například o sbory „Vlaštovičky“ a „Česká píseň“ od Bedřicha Smetany, dále pak „Slovanské tance“ (čtyřruční klavír) Antonína Dvořáka nebo sbor z opery „V studni“ Viléma Blodka. Také se konaly silvestrovské zábavy s programem veselejším a rozvernějším. Zpíval se například duet Jeníka a Kecala z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany, úvodní sbor z téže opery, různé žertovné písně, scénky a kuplety.
Na zkoušky spolku začaly docházet také ženy, neboť 13. listopadu 1884 byl založen ženský sbor. Prvními členkami byly: Fr. Křižanová, Fr. Opplová, M. Karasová, M. Jakešová, M. Měřičková, B. Celerinová, J. Jirkovská, M. Majerová a K. Hansbergrová. Stále však přetrvávaly problémy s místností na zkoušení. Později byla pronajata místnost v pivovaře. Kvůli zmíněným problémům byla dokonce zrušena oslava dvacátého výročí založení. Slavilo se tedy až v roce 1887 dvacáté páté výročí. Tato oslava se konala ve dnech 20. a 21. srpna 1887. Zúčastnily se pěvecké spolky Hlahol z Plzně, Sv. Václav ze Sušice, Zvon ze Strakonic a dále spolky z Písku, Netolic, Vodňan a Blatné. Oslava to byla velkolepá, ale skončila deficitem. Finanční problémy tak pronásledovaly spolek dál.
Také další období se vyznačuje střídáním úspěchů a neúspěchů. Funkci sbormistra převzal v roce 1893 odborný učitel Ferdinand Fischer. Ten se velkou měrou podílel na uvedení několika oper. Byly mezi nimi takové, jako opera Viléma Blodka „V studni“, „Prodaná nevěsta“ Bedřicha Smetany, „Edip král“ Karla Kovařovice a některé další. Na úspěšném provedení oper má jistě velký podíl také orchestr, který byl založen v roce 1894 a jehož dirigování se ujal Jan Karas. Prvními členy orchestru byli: J.V.Hora, A. Pánek, páter J. Šmíka, F. Fischer, T. Veselský, Š.K.Vydra, MUDr. J. Matoušek, A. Schrabal, F. Kučera, K. Pruner, A. Tejc, F. Chadim a V. Augusta. Toto těleso poprvé vystoupilo na veřejnosti 26. března 1894. F. Fischer založil na konci 19. století školu začátečníků, která měla vychovávat nové členy pro spolek.
Rok 1897 byl v dosavadní historii po umělecké stránce asi nejplodnější. 23. února se konal koncert ze skladeb Bedřicha Smetany: předehra k „Prodané nevěstě“, mužský sbor „Věno“, árie z oper „Dalibor“, „Hubička“ a „Prodaná nevěsta“. Vrcholem pak bylo nastudování celé opery „Prodaná nevěsta“, k jejímuž uvedení došlo poprvé 19. dubna 1897. Opera měla velký úspěch, a proto byla opakována o Prácheňské pouti 25. dubna téhož roku. Spolek uvedl operu toho roku ještě dvakrát – 9. května v Sušici a 30. května opět v Horažďovicích.
Období od počátku 20.století do roku 1953
V roce 1904 se konal 1. pěvecký hudební festival, ale Prácheň se nezúčastnila. V té době měla totiž jen devět členů. Rok poté se však opět připomenula nastudováním oratoria Antonína Dvořáka „Svatební košile“. Zásluhou sbormistra Ferdinanda Fischera, který toto dílo nastudoval rovněž se všemi sbory Pošumavské župy, se úspěch opakoval i na župním sjezdu ve Strakonicích. V roce 1907 pak spolek uvedl společně s ochotníky pohádku Josefa Kajetána Tyla „Strakonický dudák“ s původní hudbou Vojtěcha Angra. Činnost však nadále upadá. V roce 1912 slavil spolek padesáté výročí založení. Při této příležitosti byl vydán „Památník“, jehož sestavením byl pověřen učitel Josef Drnek. Hlavní oslavy se pak konaly pod záštitou města a čestným protektorem Mistra Otakara Ševčíka 1. prosince 1912. Jako již tradičně byla na programu oslav mše, slavnostní koncert a přátelská beseda. V tomto roce měl spolek 80 činných členů, včetně členů orchestru. Od roku 1913 je sbormistrem Ladislav Mayer. S blížící se válkou však zájem lidí ochabuje. Během válečných let byla činnost spolku dokonce zastavena.
Ve dvacátých letech 20. století opět začíná spolek pracovat. Zájem byl poměrně značný. Svědčí o tom i fakt, že v polovině 20. let měl spolek osmdesát šest členů. Na některé koncerty se dokonce osobně dostavil Otakar Ševčík. U příležitosti 60. výročí založení spolku byla vydána tato výzva: „Není již důležitá činnost národně buditelská, ale je potřeba pěstovati a šířiti hudbu a zpěv a probouzet v lidech tu druhou, lepší polovici, srdce a duši. Je to úkol tím naléhavější, že dnešní život náš utápí se v hmotě, hroudě, kovu a tělesné poživačnosti. Zde má spolek široké pole působnosti, tím spíš, že je jediným spolkem svého druhu v okrese.“ V roce 1929 odešel z funkce sbormistra Ladislav Mayer a sbormistrem byl zvolen učitel Jan Smíšek. Ale už za rok jej vystřídal učitel O. Brunner. V roce 1930 má spolek padesát členů. I přes veškeré potíže spolek pracoval dobře. A také se opět rozrůstal.
Do funkce sbormistra byl v roce 1932 opět zvolen Ferdinand Fischer. Slavnostní koncert k příležitosti 70. výročí založení spolku se konal v květnu 1932. Čistý výtěžek byl věnován ve prospěch Červeného kříže. V roce 1935 střídá Ferdinanda Fischera ve sbormistrovské funkci J. Hájek a v roce 1936 se do čela spolku postavil opět Ladislav Mayer. Spolek se stále rozrůstá. V roce 1938 čítal 78 členů.
Během druhé světové války nebyla činnost úplně zastavena. Koncerty však byly rušeny, dokonce i některé zkoušky. V červnu roku 1940 museli ze sboru odejít všichni židovští občané. V tuto dobu jsou také zaznamenány pokusy o založení dětského sboru, ale k realizaci nedošlo. Sbormistrem byl v letech 1942 – 1945 řídící učitel Josef Grill.
Pravidelné zkoušky se začaly konat opět od 7. listopadu 1945. Ještě ten samý měsíc se spolek účastnil župních koncertů v Písku a Sušici. Od roku 1946 byl sbormistrem odborný učitel Jan Jindra. Klavírní doprovod obstarávala Jiřina Havlová, učitelka hudby. Nebyl to však nijak bohatý rok na vystoupení.
Rok 1947 byl přece jen bohatší. Od založení spolku uplynulo 85 let a zároveň bylo 50. výročí prvního uvedení „Prodané nevěsty“. Z iniciativy Kroužku rodáků Prácheňska a Horažďovic v Praze a zejména pak Dr. Emanuela Kumpery, horažďovického rodáka a bývalého dirigenta Plzeňského symfonického orchestru, se ke zmíněným výročím začalo připravovat její znovuuvedení. Sbormistrovské funkce se chopil JUDr. Josef Pták. V hlavních úlohách se představili členové opery Národního divadla v Praze v čele s Marií Budíkovou, která si zahrála roli Mařenky. Pozvání přijal i její manžel Otakar Jeremiáš, šéf opery Národního divadla. Opera se hrála celkem třikrát ve dnech 12. a 13. července 1947 ve velkém sále Sokolovny.
Ani tyto úspěchy však nedokázaly zastavit zánik celého spolku. V následujících letech sice proběhlo ještě několik zkoušek a dokonce i několik vystoupení, ale zánik byl nevyhnutelný. V lednu 1950 byl zvolen novým sbormistrem čsl. farář Jaroslav Fiedler. Měl skutečně velkou snahu na probuzení spolku, ale ani jemu se to nepodařilo.
Na valné hromadě spolku 3. března 1951 se přítomní usnesli, že se s pěveckou činností připojí k Osvětové besedě v Horažďovicích. Vstupem do besedy pěvecký spolek Prácheň jako takový zanikl. Písemně byl oficiální zánik potvrzen dne 2. února 1953 což byl konec činnosti pěveckého spolku, který po celou dobu svého působení výrazně přispíval ke kulturnímu životu Horažďovic a jehož pěveckým heslem bylo: „V říši tónů kvete bratrství a vzájemnost!“ Na dalších téměř čtyřicet let bylo město Horažďovice bez vlastního pěveckého spolku.